Slovensko 2002

Jakub Bek

Tomáš Bek

David Bek

Martin Koubek

MZ 150 ETZ-stribrna

MZ 150 ETZ-cervena

Yamaha 535 Virago

Nadešel očekáváný den. Konečně jsme se všichni sešli u nás na chatě v Mirošovicích. Pálí krásně teplé sluníčko. Začíná nám dovolená jak má být. Oblékáme se přesto do dlouhých jeans, mikyn, rukavic a na konec do helem. Nakopáváme motorky a začínáme ukrajovat první kilometry. Jedeme vstříc novému dobrodružství na dlouhých 10 dní.

Na cestě mezi Humpolcem a Boskovicemi se stává první komplikace. Povolila se mi pojistná matka u zadního kola a v docela slušné rychlosti se kolo s bubnem začalo otáčet v kyvce. Namotalo sebou celé táhlo brzdzy jak kdyby to byl tenký drátek. Vypadalo to hrůzostrašně. Naštěstí se to dalo opravit, takže po půl hodině notnými nadávkami jsme mohli vyrazit dál. Všichni doufáme, že to je jediná komplikace během cesty. Jak naivní!

004 Slovensko 2002 Na večer příjíždíme do vysněného Nového Hrozenkova, konečná dnešního dne. Slézáme z motorek s pořádně nahopsanými zadky a noříme se do vln krásně vyhřátého, osvěžujícího přírodního jezera. Za tmy rozděláváme stan. S Tomem se jdem rozhlédnout po nějá osvěžovně. Hurá našli. Kupujeme hned i pro kamarády a vracíme se s poklady zpět. Opékáme špekáčky, popíjíme pivko. Nad námi spousta hvězdiček a na jezeře se odráží velká bílá koule. Sem tam zaštěká pes z blízké vesnice. Idylka. Dojídáme, dopíjíme a unaveni novými pocity leháme do studených spacáků.

úterý 30.7.2002

Nový Hrozenkov-Halenkov-Nový Hrozenkov

Ráno se probíráme do dalšího slunečného dne. Bude dnes pařák. Všude ticho, jen sem tam je slyšet žbluňkající olůvko od nahazujícího rybáře. Pomalounku balíme stan, rveme věci do malinkatých kufrů. Každá věc má své místo, jinak by se to tam nevešlo. Ještě si jdem protáhnout svalstvo do vody. Čeká nás dlouhá cesta, snad už dnes uvidíme vrcholky Velké Fatry.

Nastávají nové komplikace. Stříbrná MZ nechce nastartovat. Začíná maraton, roztlačování motorky. Notně splavení to po půl hodině vzdáváme. Máme podezření na elektriku. Rozebíráme součástku po součástce a nahrazujem ji z mé motorky. Bezvýsledně.

Naštěstí kamarádi mají ve vesnici příbuzný a snad je na návštěvě i elektrikář. Štěstí stojí při nás a opravdu dovlékáme jednoho z příbuzných k motorce-naše jediná záchrana. Tvrdý boj začíná. Každá součástka je proměřována, drát po drátu. Nakonec našel místo kde snad to bude ono. Prasklá dioda na alternátoru zalitá pryskiřicí. Jsme zváni na pořádný vidatný valašský oběd. Dáváme si pořádně do nosu, víme že pokud odjedem, budem dlouho strádat hlady.

Po obědě zase spravujem. Pořád nechce držet a uklepává se. Ještě k tomu se objevuje závada ve vypadlé kontramatce na kyvce. Nechcem ani domyslet co by se stalo, kdyby při jízdě vypadla. Jedem do vedlejší vesnice a v opravně pro vartburky nacházíme to pravé. Začíná pršet, pořádná bouřka nás žene zase k příbuzným. Zaleháme ke spánku s tím, že teď už to snad bude držet a elektrika bude fungovat.

středa 31.7.2002

Nový Hrozenkov-Makov (CZ-SK)-Bytča-Povážská Bystrica-Rájec-Nitranské Pravno

Brzo ráno vstáváme do slunečného počasí. Jsme zváni na vydatnou snídani. Loučíme se a startujem mašinky. Jedeme!

Přejíždíme "státní hranice" Makov. Vše bez problémů a ještě se na nás usmívá milá celnice. Pouštíme se krásně vyasfaltovanou klikatou silnicí do Bytči. Nasáváme svěží vzduch a užíváme nabité svobody. Ve městě vyměnujem potřebný obnos za tvrdou slovenskou měnu. Vydáváme se směrem na Povážskou Bystrici a pak na Rájec. Jedeme po okreskách, zatáčka střídá zatáčku. Všem se to moc líbí, jen to počasí začíná být nebezpečné. Zatahuje se. Odbočujeme na Rájeckou Lesnou a doufáme, že si skrátíme cestu přes hory. Vyšplhali by jsme se skoro do 1000m nad mořem. Bohužel, před vytouženým cílem stojí značka zákaz vjezdu. Ještě k tomu začíná pršet a je zima. Zastavujeme na loučce u potoka u háječka smrků. Dáváme si zasloužený oběd. Mezitím se nepříjemně rozpršelo. Schováváme se pod vydatný smrk, kde sem tam nám spadne kapka na nos. Je nám zima. Rozděláváme oheň. Po dvou hodinách se naštěstí počasí jakžtakž umoudřuje a můžeme dál cítit vítr ve vlasech. Ještě se domlouváme na další cestě. Rozhodnuto. Dnes najedem ještě tak 50km a pak sebou někam mrsknem.

Vyjíždíme do hor. Silnička se pěkně klikatí mezi smrkovým lesem. Sem tam nás zahřívá pohledem sluníčko. Po pár kilometrech za Fačkovem (536m) začíná ta prává horská silnice. Častokrát potkáváme značku s převíšením 10%. Ouvej, má motorka už je unavená a dokopečka se jí nechce. Cítím jak jí opouštějí síly, přehřála se mi. Nechávám ji odpočinout u lesíka a sám se jdu umýt do potoka, za kopcem podle mapy pramení Nitra. Dostávám se do Fačkovského sedla (802m), nejvyššího místa této silnice. Tam mě už netrpělivě vyhlížejí kamarádi. Staví se zde spousta přepychových hotelů. Říkáme si, že to tu už asi příště nepoznáme. Svět jde dál a před ničím se nezastaví. Potkáváme tu spoustu motorkářů hlavně z Německa, zdravíme se.

Teď se ale všichni těšíme na pořádný sešup dolů. Velké převýšení, klikáté silničky, hladký asfalt, co víc si motorkář může přát. Odbočujeme na Martin, začíná se pomaloučku smrákat. Hledáme místo na spaní. Vše je mokré a nic moc vhodné. Nakonec spíme kousek od silnice na poli. Děláme pořádný smrdutý oheň a domlouváme se na pokračování další cesty. Ještě nic není rozhodnuto. Zítra se můžem vydat kamkoli.

čtvrtek 1.8.2002

Nitranské Pravno-Rakovo-Necpaly (515m)-chata Pod Borišovem (1509m)-Ploská (1532m)-salaš Pod Suchom Vrchom (1200m)

Ráno se budíme zas do slunečného počasí. Domlouváme ještě podrobnosti cesty. Rozhodnuto. Dnes budem spát bez motorek ve 1200m.

Balíme rychle věci a odjíždíme směr Necpaly. Kolem 1hodiny odpoledne jsme ve vesnici. Nakupujeme poslední pěkně tvrdý chleba a cíga. Jsme rádi, že jsme vůbec něco sehnali. Obědváme v autobusové budce rohlíky se salámem a mlékem. Po třičtvrtě hodině nacházíme ve vesnici oběť, která nám na pár příštích dní uschová motorky. Pořád nám něco vykládá a ptá se asi po páté odkud jsme. Ujišťuje nás, že motorky u ní jsou v bezpečí. Zve nás ještě dovnitř ukázat obrovské paroží z jelenů, prý jich je tu spousta. V myšlenkách mi bleskne hlavou, co by se asi stalo, kdyby mě takovýhle dvanácterník honil po horách. Vybalujeme nejnutnější věci. Jeden svetr, spacák, kalhoty, nějaký jídlo a kořalu. Loučíme se a dál už vyrážíme po svých.

Je mlhavo a poprchává. Vydáváme se Necpalskou dolinou na chatu pod Borišovem (1509m). Máme málo času, musíme jít svižným tempem abychom se dostaly do osmi večer nahoru. Cesta příjemně ubíhá. Kolem cesty obrovské lopuchy a semtam seník. Tak rádi by jsme se v jednom z nich nahoře rozvalily. Před námi končí silnice. Dál pokračuje jen lesní cestička svíjící se v neuvěřitelně svažitém lesnatém kopci. Šplháme nikdy nekončící výšlap.

Konečně. Dostáváme se z lesa na volné prostranství. V dálce jsou vidět malebné kopečky Fatry. Jdeme dál v nekončící cestě vzhůru. Poslední metry jsou velice namáhavé. Máme toho už všichni dost. Slyšíme nejdřív hlasy a frkání koně a pak. Vyhoupneme se přes kopeček a docela blízko se objeví červená střecha vysněné chaty pod Borišovem.

Dáváme si jedno studené zasloužené pivko. Lahodnější nápoj jsem nikdy nepil. Je tu krásně. Pozorujeme náhončího krav jak svižně naskakuje na koně a hbitým poklusem mizí v dálce.

Čeká nás ještě hodina chůze do tmy. Překonáváme hejno krav s pořádnými rohy. Bojíme se jich víc než oni nás. Koukají na nás velkými černými kukadly. Ještě si odfrknout, tak berem nohy na ramena. Cítíme poslední záblesky dnešního dne, vše je nádherně zbarveno do červena. Ještě přecházíme poslední kopeček, pak už jen nacházíme rovné místo na stan. Zatloukáme kolíky, rozděláváme oheň, ohříváme konzervy s jídlem. U ohně ještě počítáme puchýře na nohou a pak zmoženi uleháme do hajan.

pátek 2.8.2002

salaš Pod Suchom Vrchom (1200m)-Kýšky (1340m)-Ostredok(1592m)-Križná (1573m)-Kraĺova studna (1384m)-Bystrická dolina-Horná Túfna-Horný Harmanec (750m)-Čremošné-Žarnovická dolina-Velký Rakytov (1142m)

Brzo ráno vstávám, chci stihnout východ slunce. Nebe je ještě tmavěmodre. Ulehám na vyvýšeninu s připraveným foťákem. Vypočítávám si, kde přibližně by ohnivá koule mohla vylézt. Chvíli spím, chvíli koukám na vyjasňující se oblohu a občas mrknu okem na svět podemnou. Jak se koukám kolem sebe spatřím bledou špendlíkovou kuličku nad vysokou horou. Úplně na jiném místě, než jsem čekal. Je to úplně jedno. Zažívám nefalšovaný východ slunce nad Fatrou.

Znovu ulehám do spacáku a pomaloučku usínám. Probudí mě až rozpálený spacák od slunce. Posnídáme, zabalíme věci do ranečků a vyrážíme. Čeká nás velký kus světa. Na vrcholkách hor se objevují neopakovatelné výhledy s mraky. Kolem nás lítá mnoho modrých motýlků. Je tu krásně. Obědváme salám s chlebem a pijem vodu z koryta pro krávy. Začínají se dělat mraky. Podvědomě cítíme déšť. Za deště pak už scházíme do údolí. Odbočujeme do hluboké mokré trávy. Někde tady by měli být jeskyně, kde bydleli kdysi lidé. Noříme se do pravěké divočiny. Kolem vysoké stromy, okolo vápencové skály, tlusté kořeny na zemi. Jakub objevuje vysoko nad námi první nefalšovanou pravěkou jeskyni. Je to tu překrásný kout světa. Lezeme dovnitř bez baterek, bohužel. Toma napadá rozdělat uvnitř oheň. Použijeme suchého listí před jeskyní a toaletního papíru. Před námi se objevuje nepoznaný velký prostor, snad dřív pravěká noclehárná. Dlouho se nedíváme, jelikož spalující oheň pěkně čudí a mi nemáme co dýchat. Omámení a přidušení vybíháme ven. Ještě poslední pohled a zase svižným krokem kráčíme do údolí.

Dostáváme se znaveni do Horního Harmance. Doufáme, že snad dnes ještě nějaký vlak pojede. Máme velké štěstí, za třičtvrtě hodin jede. Rozvalíme se na nádražíčku a necháme větrat mokré a páchnoucí boty. Vlak opravdu přijížídí a mi jedeme nejdelším tunelem na Slovensku (4697m).

Pokračujeme v chůzi až do devíti. Máme toho všichni plné kecky. Jíme poslední zásoby. Táboříme na kopečku. Vane zde bezustání nepříjemně chladný vítr. Usínáme spravedlivým spánkem.

sobota 3.8.2002

Velký Rakytov (1142m)-Blatnická dolina-Blatnica-Gaderská dolina-Mažárna-Bielá jeskyňa-Tlstá (1373)-Sebeslavce-Necpaly-Socovce

Ráno brzo vstáváme, scházíme do údolí. Objevujeme nádherný seník s vonným senem u potůčku. Tady tak spát. Měkké vonné seno. Provádíme potřebnou higienu v blízkém potoce, doplňujem zásoby vody. Domlouváme se na další cestě. Rozhodnuto. Do 12 stihnout snad otevřený krám v nejbližší vesnici.

Rázným krokem jdeme nezaměnitelnou krajinou Vysokých Fater. Sluníčko nam krásně hřeje. Obchůdek jsme stihli 5 minut před zavíračkou. Kupujeme pitominy jako chleba a salám, ale hlavně nezapomínáme koupit pravou spišskou borovičku na večer. Vydáváme se Gaderskou dolinou. Tady se dělíme. David zůstává dole a mi se jdem naposled rozloučit s Fatrou na kopeček. Výstup nám trvá hodinu a půl. Jdeme do pořádného nekonečného kopce. Jsme však odměněni nádherným pohledem přes kopce Fatry na vdálce obděláváná pole.

Dole jsem za půl hodiny. Čeká nás dlouhá cesta po silnici k motorkám. Asfalt nepříjemně žhne a mi schváceni pijem poslední doušky vody. Občas urvem s pole malou kukuřičku. Shledáváme se s motorkama. Děkujeme za hlídání a vyrážíme. Srozuměno, nejbližší místo s vodou je naše. Bohužel krajina je bez vodních ploch, nacházíme pouze malinkatý potůček. Všichni jsme už tak fyzicky z deptání, že se kácíme na louku vedle potůčka a odpočíváme. Každý už se těší jak spláchne pot, třeba i v tom prťavim potůčku s pneumatikami. Večer jsme si udělali dobrou večeři, rozdělali oheň a vyžahli borovičku. Bylo zas dobře. Zůstali krásné vzpomínky na Fatru.

neděle 3.8.2002

Socovce-Turčianské Teplice-Harmanec-Liptovská Lúžná-Liptovská Teplá(vodní nádrž Liptovská Mara)-Oravský Bielý potok

Ráno si dáváme na čas. Stáváme si podle libosti. Nad námi už svítí sluníčko. Vaříme si společně snídani s obědem. Pomaloučku balíme stany a domlouváme se kam dál. Rozhodnuto, budem spát podle času buď jako minulý rok nad Liptovským Mikulášem nebo se pojedeme kouknout do Tatranského Národného parku.

Zas nám však závada na motorce narušuje náš báječný harmonogram. Bekovic MZ zas nejede. Modlíme se, aby to nebyla zas ta zatracená dioada. Není. Při přejíždění potoka se dostala voda do karburátoru a nepouštěla blahodárnou kapalinu ořovi do chřtánu. Vyjíždíme kolem jedný. Máme namířeno na nádhernou silnici přes Velkou Fatru na Harmanec. Klikaté zatáčky s neopakovatelnými výhledy na malebné kopečky. Jede se nám krásně. Cítíme svěží vzduch volnosti. Každý si prožívá tu pohodu sám. Jsem jen já, má motorka a nádherný pocit svobody.

Odbočujeme na Liptovský Mikuláš. Jedeme stále v krásné zalesněné krajině. Harmonii jízdy mi jen narušuje pocit, že v benzínové nádrži už toho mnoho není a benzínka v nedohlednu. Záchrana přicházi asi až po padesáti kilometrech. Tankuji plnou a jsem zas spokojen. Z hlavní odbočujem na příjemnou okresku na Liptovskou Lužnou. Počasí se začíná nepříjemně zatahovat. Projíždíme kolem baheních lázních v Bešenové. Padá jen pár kapek, pak se setmělo, zahřmělo a pak začel ten správný tanec deště. Stačí jen dva tři pohyby rukou a všichní ví, že se vracíme a hledáme první autobusovou budku. Začíná úprk, každý chce zachránit nějakou tu nitku suchou. Dostali jsme se zpět do Bešenový a nalézáme tu nejkrásnější budku na světě. Parkujeme napříč do budky naše krásky a ukrajujem kus salámu k snědku.

Po dvouhodinovém lijáku zase prosvitlo sluníčko mezi mraky a mi vyrážíme. Čeká nás už jen kolem osmdesáti kilometrů. Vpravo se nám ukazují tatranští velikáni a mi zas stoupáme do hor. Cesta nám je už známa z minulého roku, kdy jsme také vyrazili na dalekou pouť po Slovensku. Sjíždíme z hor a hledáme naše místo ke spánku. Nacházíme, ale co to? Tam kam jsme chodili minulý rok močit je vykopán velký příkop pro nové koryto řeky. Tam kde byl minulý rok trávníček na stan je cesta pro náklaďáky. Je to tu připraveno k prokopání nového koryta řeky. Nacházíme si místo o pár metrů dál a zatloukáme kolíky od stanu do stvrdlé uježděné půdy. Je tu stejně krásně. Nad námi hráz, břehy porostlé vrbami, nad břehy mohutný smrkový les, v dálce kopečky Tater s obdělávánými políčky a vše je podtrhnuto bouřící se vodou tekoucí přes kameny polorozbořené hráze.

Děláme oheň. Já se rozhod, že si konečně nacpu břich. Udělám si bramborové knedlíky s dobrou omáčkou. Patlám se s těstem až do tmy, ale stálo to za to. Vytvořil jsem čtyři obrovské koule knedlíků. Na povrchu slizké a uvnitř tak trochu nedovařené. Sice by to asi nikdo nejet, ale já je schutí slupnul jak malinu. Dal jsem si konečně pořádně do zobáku.

pondělí 4.8.2002

Oravský Bielý potok -Trstená-Oravský Podzámok-Dolný Kubín-Martin-Žilina-Bytča-Mikšová

Ráno začíná pařák. Mám úmysl se trochu vykoupat v osvěžující vodě. Ne nadarmo se však říká říčce Studený potok. Odvážně jsem do vody stoupl, jen však po kolena pak však zmrzlý rychle vyskočil na břeh. Takže koupáníčko zas někdy jindy. Umývám si špinávé prádlo a ve vodě občas spozuruji překrásně probarveného lipana. Kouká na mě z vody svými podivně černými kukadly. Po snídani sedíme jako vždy s klukama nad mapami a domlouváme se kam dál. Jedni chtěj přes Čadcu a Hrozenkov a druzí přes Povážskou Bystrici. Trochu neradostně ustupuji, jede se teda pořád po hlavní až do Povážské Bystrice. Jó, kompromis.

S horské okresky sjíždíme na hlavní. Ručička tachometru neklesá pod osmdesát. Mydlíme to, jako kdybi nás honili vosy. Zastavujeme v Oravském podzámku, že se půjdem kouknout na zámek. Přijíždějí k nám policajti. Techničáky a pasy. A nepříjemná otázka musela zaznít: "pane řidiči, víte jakého dopravního přestupku jste se dopustil". Udiveně se na ně koukáme a kroutíme nechápavě hlavami. Zákaz odbočování! Dokonce jsem se s jednim z nich na tu značku šel kouknout. Měl pravdu. Chtěl od každého nekompromisně tři tisíce. Vytáhli jsme peněženky a když koutkem oka uviděl kolik v nich máme postupně slevil na pětset pro oba. Moc jsme si oddychli. Jen David za motorku neplatil, nestačil v té rychlosti odbočit, otočil se o kus dál ještě na nepřehlednějším místě než mi. Kdyby to policajti věděli asi nás zavřou, měli jsme už opravdu poslední peníze.

Po vyprázdněných peněženkách jsme dali ještě každej po deseti korunách příjemné slečně za parkoviště. Vydali jsme se konečně na horu, na zámek, který nás tolik stál. Zavřeno! Tak aspoň fotka, zmrzka a jet zase dál. Projíždíme Martinem a míříme do Žiliny. V Žilině se zastavujem pro něco k snědku na oheň a taky pro známky a pohledy. Kuba jde jako vždy ve svých maskáčích. Z poza krámu se přiřítí chlap a hned si s ním podává ruku. Že prý byl taky na vojně a že to bylo príma. Zdá se, že by se snad z nich stali i nejlepší kamarádi, potřásá ho chlapsky po ramenou. Bohužel, zbistřil, Kuba má na rameni německou vlajku. Snad zvěd? Špión? Nebo buh ví co. Uklidňujeme ho. Jsme z Prahy a jsme tu na dovolený. Podáváme si ruce na rozloučenou a jdem každý svou cestou. Žilina musí být asi tímhle pověstná, nestalo se nám to totiž jen jednou. Kamarádi kupují kuře a já čtvrt kila bůčku s pohledem. Prší. Nemáme se kam schovat. Jsme jak zmoklí slepice.

Po hodině ceďáku přestává. Hned vyrážíme na motorkách, ze zdola jsme mokrý od kaluží a ze zhora od deště. Aspoň že už přestalo! Za Žilinou už hledáme kus louky ke spánku. Projíždíme ještě Bytčou a za ní nacházíme kousek loučky u Váhu. Začíná zas ten samí kolotoč. Rozdělat stany, natahat dříví a udělat si večeří. S večeří si dáváme záležet. Je to už naše poslední, rozlučková na Slovensku. Masíčko pěkně kořeníme, balíme do alobalu a příkrýváme žhavími uhlíky. K večeři mají Bekovic kuřátko a já trochu připečený bůček. Blaženě uleháme do spacáků.

úterý 5.8.2002

Mikšová-Povážská Bystrica-Půchov-Lyský Průsmyk (SK-CZ)-Zlín-Vyškov-Blansko-Česká mez

Ráno jsme brzo vstali, domluvili časový harmonogram a další plán cesty, zabalili a vyjeli. Za Půchovem přejíždíme Česko-Slovenské Jeseníky. Míříme směr Zlín, Vyškov. Projíždíme kolem vojenské vysoké školy a máme namířeno na Blansko a Žďár nad Sázavou. Projíždíme ještě oklikou přes Troubky, kde byli velké záplavy v 96. Mnoho baráku je úplně nových. Proti ostatním vesnicím v okolí si polepšily. Po mnoho najetých kilometrech hledáme místo ke spánku. Pořád se nám nic nedaří najít až náhoda mě zavedla na pěknou loučku nad rybníkem. Čeká nás každodenní obřad. Bohužel, pro tyhle prázdniny poslední.

středa 6.8.2002

Česká mez-Žďár nad Sázavou-Pelhřimov-Benešov-Mirošovice

Probouzíme se do podmáčeného podnebí. Balíme stany a smutni naposled nasedáme na motorky. Cesta už vede přímo domů, chtělo by to ještě týden. Ach jo. Za velké zimy se ještě loučíme před Benešovem. Poslední foto a pak najíždíme na rychlostní silnici. Skláníme se nad bandu a uháníme stovkou domů. Moc se nám to povedlo, snad zase příště.

Ahooooj